Prapočátky aneb šlechta českých kuchyní
Když má někdo dlouhý a významný rodokmen, říkáme o něm, že je šlechtic. Avšak slavnou historií se nemusí honosit pouze lidé. Pokud se zamyslíme nad tím, jaká příloha vévodila českým hostinám a oslavám po dlouhá staletí, můžeme knedlík právem považovat za šlechtu české kuchyně. Kdoví, co všechno kvůli nim vzniklo, kolik státnických dohod bylo u talíře s knedlíky podepsáno, kolik šlechtických manželství při jejich pojídání dojednáno. Podívejme se však podrobněji, jak došlo k zušlechtění samotného knedlíku. Buchta je grunt, tvar je špunt Jako všechny důležité věci se rodí delší dobu, tak ani název knedlík nevznikl okamžitě a zčistajasna. Ve středověku znamenal knedlík malou kuličku nebo šištičku z masa či máčené housky, popřípadě jiných přísad a také byl oproti dnešnímu způsobu úpravy osmažený. Na počátku stvoření světa stálo slovo, zatímco na počátku stvoření knedlíku to byla buchta. Již v 17. století se vyráběly zadělané a nakynuté buchty, polité máslem. Středověké hospodyňky připravovaly buchty z mouky, kvasnic, vajec a soli. Dnešní kuchařky by asi překvapilo, že tehdejší kvasnice se vůbec nemusely míchat s vodou. Byly totiž tekuté. Zadělané těsto se nechalo vykynout a bochánky se vkládaly do vařící vody. Buchty se následně umístily do hrnce, zalily vroucí vodou a vařily. Jejich optimální měkkost se testovala zapichováním stébla. V ideálním případě stéblo nesmělo zůstat suché. Hostům se podlévaly máslem nebo se v rozpuštěném másle máčely. Češi si samozřejmě nemohou dělat na knedlíky monopol. V řadě jiných zemí proběhl podobný proces - od bochánkových buchet až k šiškám a dalším rozličným tvarům. Nakonec zvítězil kulatý tvar, který ve filozofii značí dokonalost. V Anglii vznikly kulaté knedlíčky (dumpling), které se dodnes podávají k vývarům z masa a dušeným pokrmům nebo jako moučník oslazený medem či sirupem. Knedlík znají i Bavoři, kteří jej mají nejradši smažený z bramborového těsta. Kulatí turisté ze západu Stále kulatější šištičky získávaly větší věhlas a s rozvojem obchodu začaly z Rakouska a Bavorska expandovat do Čech. Je příznačné, že s ustálením českého jazyka a kultury národními obrozenci v 19. století se v našich zemích uchytil i název knedlíky. Je odvozen z německého výrazu „knödel" a připravoval se z krájené housky, vajec a bílé mouky. Na talíři si ho labužníci ještě polévali máslem. V tehdejších německo-českých jídelních lístcích bychom knedlíky marně hledali vzadu, mezi přílohami. Byly totiž hlavním jídlem. Aby gurmánům nezevšedněly, vznikala spousta rozličných variant. Tak postupně vznikaly knedlíky tvarohové, žemličkové, krupicové se smetanou nebo špekové. Ty se vařily se v hovězí polévce, a poté podávaly na míse polité máslem s uzeným masem. K přípravě knedlíků se mimochodem používala i rýže, což by mohlo inspirovat majitele čínských restaurací. Recept „špekáčů" je velmi jednoduchý. Do rýže se vmíchá vejce, knedlíky se usmaží a povaří v polévce, se kterou se následně podávají. Kynuté i nekynuté knedlíky Jako se velké knížecí rody dělí do větví, tak i české knedlíky se v 19. století rozdělily na kynuté a nekynuté, aby mohly lépe pokrýt chuťové požadavky obyvatel. Mezi nekynuté patří sedlské (nebo selské) knedlíky, vyrobené z krájené housky, vajec a bílé mouky a polévané máslem. Do těchto „litých" knedlíků se ještě přidávalo utřené máslo a sladká smetana. Mouka a žemle se míchaly s osmaženými bylinkami, cibulí, kořením a mlékem. O Češích je známo, že alkohol dokáží dostat úplně do všeho. Ani knedlíky samozřejmě nebyly výjimkou. Výše zmíněné mléko bylo nahrazeno „mlékem starců", tedy vínem, se kterým se knedlíky po usmažení dusily. Jedinečné byly i knedlíky s višněmi, ke kterým se používaly sušené višně a k nim se přidávaly roztlučené pecičky. Škoda, že nevíme, jakou barvu měla další známá pochutina: knedlíčky z másla, žloutků a vajec, které se zavářely do odvaru z višní a vína. Český vynález - vepřová pečeně se zelím Pokud by v 19. století císař Franz Josef povolil značku „Czech made", určitě by ji získal jeden pražský restauratér. Ten totiž vynalezl unikátní pokrm, který do té doby neznala žádná kuchařská kniha. Vepřo-knedlo-zelo. Pokrm znamenající průlom v dějinách české kuchyně. Konečně měli Češi vlastní a jedinečné jídlo!
Kontakt
SVOBODA - výroba domácích knedlíků s.r.o
Blučina č.p. 700
66456, Blučina
Telefon: +420 547 235 295
E-mail: info@knedlik.cz
http://www.knedlik.cz
Kontaktní manažer: Barbora Helesicova
Email: barbora.helesicova@sovanet.cz
Tiskové zprávy
Přehled zpráv
Vyhledávání
Kategorie
Automobilový průmysl
Banky, fondy, pojišťovny
Bižuterie, sklo, keramika
Cestovní ruch
Církev a náboženství
Daně a makroekonomika
Doprava, přeprava, skladování
Drogistické zboží
Dřevařský, papírenský průmysl
Ekologie a životní prostředí
Ekonomika
Elektrotechnický průmysl
Energetika
Erotický průmysl
Finance, burzy, obchod
Chemický průmysl
Informační technologie
Komunikační technika
Kosmetika a kadeřnictví
Kultura, umění
Kurýrní služby, zasilatelství
Letectví
Média a reklama
Móda a životní styl
Nábytek
Nadace, charitativní a humanitární organizace
Nemovitosti
Počítače a software
Policie, armáda
Politika, diplomacie
Potravinářský průmysl
Právní služby
Společnost
Sport
Stavební průmysl, architektura
Strojírenský průmysl
Školství, vzdělávání a věda
Technika, audio, video, foto
Textilní průmysl, oděvní a koedělný průmysl
Těžba a zpracování nerostů, hutnictví
Zábava a volný čas
Zahraniční politika, Evropská unie
Zaměstnání a kariéra
Zdraví, zdravotnictví a léčiva
Zemědělství
Ženské záležitosti